Těžko říct, já v desateru kromě té omáčky o nevezmeš jméno boží nadarmo vidím jednoznačnou snahu o kooperaci, kooperovat s druhými je pro lidstvo jednoznačně prospěšné, kooperaci umožňuje nepokradeš, nezabiješ, a podobně, relativizovat pojmy podle mě znamená, že šátrat rukou v cizích kapsách odporuje nepokradeš, ačkoliv je to skryto zákonem pro pobírání dotací a vybírání drakonických daní.

Ale aspoň na základě něčeho vnímáte, že je něco špatně.

Ještě mě napadla jedna věc. Středověká scholastika bývala označována s despektem jako cosi zastydlého a dogmatického, neživotného, zkostnatělého, atd. Libovali si v tom zejména komunisté, ale nejenom oni.

Ale ve skutečnosti měla scholastika velmi zdravou zásadu. Lidé účastnící se disputací ctili základní dohodu v tom, jak rozumět používaným pojmům. Každý pojem měl svůj nezpochybňovaný význam, který všichni respektovali a rozuměli mu. Proto se mohli dobrat definic a shody na nich. Pohledem dnešní doby se to zdá být nepředstavitelné, ale vůli ke shodě aspoň v tom, že budeme respektovat fakta a nepřekrucovat je, bychom velice potřebovali.

Jestli se nepletu, tak Bůh skrze zmatení jazyka způsobil pěknou polízanici Babyloňanům pro jejich pýchu. Tak jestli se to ti bolševici neučí od něj. To mě vážně několikrát napadlo.

Velmi dobrá úvaha. Mnohé vnímám podobně. Desatero má dle mého přesvědčení dokonalou stavbu tím, jak seřazuje jednotlivá přikázání a dává ty podstatné, nejdůležitější pilíře na první místo. Bez prvních tří pilířů, tedy bez Boha a vztahu k němu, je zbytek Desatera spíše už jenom etickým kodexem, který lze různě ohýbat a rozmělňovat. A přesto je i tento "etický kodex" dodnes základem celosvětově rozšířeného a přijímaného zákonodárství. I v sekulárních státech se trestá krádež, vražda, křivé svědectví, atd.

Spíše si myslím, že to ani tak nejsou jenom "přikázání", ale jde o pojmenování zákonů bytí. A formulace je velmi dobře zvolena, jako přímé oslovení. Jako forma osobního hovoru. Z ní to jako "Boží monolog", ale je jasné, že promlouvá konkrétně k někomu. Také ke mně osobně!

Zpět k relativizaci. Souhlasím s Vámi, že k tomu, aby bylo možné se domluvit a nepropadat se do nekonečné sítě zpochybňování všeho, je nezbytné mít pevný bod.

Nakonec jedno šťouchnutí - ne však do Vás, ale spíše směrem k relativizátorům. Když někdo tvrdí například, že "nikdo nemůže říci, že má pravdu" anebo "nikdo nemůže určit, která pravda je ta pravá", ocitá se v logické pasti. Kdyby platilo tvrzení, že "nikdo nemá pravdu", pak nemá pravdu ani autor toho tvrzení.

Děkuji za pochopení, nedělám si iluzi, kolik diskutérů si to přečte a kolik to pochopí. Ale měl jsem za potřebné to vyslovit a pokusit se tak vymezit smysluplné hřiště.

A ještě k vašemu poslednímu odstavci - nejenom, že se dostávají do logické pasti, oni by nejraději rozprostřeli rámec diskuze do celého časoprostoru, kde se původní dialog stává zbytečným .

Veliká karma a díky. Relativizace a sémantické posuny jsou něco, co mne hrozně štve, stejně jako "jiný úhel pohledu" a "nic není černobílé".

Souhlasím, Jakube.

Krásná je báchorka, na niž občas ve zdejších diskusích narazím a která označuje bující lživé verze za "jinou linii sledování příběhu" A že i na nich musí být "aspoň špetka pravdy"!

Ale nepletete si relativizaci s racionalizací?

To určitě ne. O rozum se pokouším.