Na brigádě v době třídní ostražitosti

12. 01. 2019 11:48:52
Bezstarostné mládí v těžké době, to není nejoriginálnější nápad. Naopak, mnohokrát zpracované téma a určitě lépe než je níže uvedený pokus. Mě jde o to, že ta těžkost doby nebyla vidět na první pohled, ale mohla mít své důsledky.

Trajáda, rajčatová brigáda. Přišlo to hned na začátku školního roku 1979/80 jako blesk z čistého nebe. Místo učení odjezd na sběr rajčat do Hrušovan nad Jevišovkou. Nejspíš se urodilo, že jsme to ani nečekali, tak jsme se zmobilizovali. Brali jsme to jako prodloužení konce léta, takže naše skupina vyjela v očekávání nových dobrodružství. Z našeho gymnázia, vlastně z celého města vyrazil značný počet autobusů směr Znojemsko. Naši úderku dvořily dvě třídy - E a F. My jsme byli éčko, smíšená třída, kluci a holky v poměru 1:1, a efko byla třída dívčí. Dohromady jsme tvořili menšinu studentů, kteří ještě absolvovali devátou třídu, což byla pro většinu profesorského sboru známka zanedbatelného studijního úsilí doprovázeného poklesem kázně. My jsme měli třídního okolo třiceti, v efku zastupoval za třídní profesorku češtinář před důchodem, jinak taky šéf stranické buňky.

Průběh brigády naplňoval všechny klasické atributy. Ubytování, stravování a odjezd na pole už za rozednění na jedné straně a naše touhy kulturně se realizovat po práci. Co se pole týče, stojí za to dvě věci. Tolik černé země a rajčat jsem do té doby nikdy neviděl. Ráno jsem každé ráno utrhl to nejčervenější rajče veliké jako pěst a ještě orosené nakousl a vysál jeho obsah a pak zahodil. To byl požitek. Co požitek nebyl, byly stupňující se normy. Začali jsme na třech a skončili na osmi metrácích za den. To jsme si jako šestnáctiletí nemohli nechat líbit, zvlášť když se ukázalo, že sbírat se bude bez stopek, které speciálně na jednom druhu drželi jako přilepené. Naše sběračská dvojice, můj kamarád Zdeněk a já, se vyprofilovala do pozice věčně protestujících mluvčích, což nám ve výsledku vyneslo důtku za demoralizaci mládeže. Byla první a nebyla poslední.

Směr volnočasových aktivit byl jasný - alkohol a spíš úsměvné pokusy o nějakou tu erotickou montáž. Snaha účinně těmto tendencím bránit zase vyčerpávala veškerý volný čas našeho pedagogického dozoru. S odstupem let jim nezávidím.

To podstatné se událo v posledních dnech brigády. Ohnutí, dřepící, klečící s hlavami nad keříky rajčat jsme mlčeli. V tom se ozval hlas některého děvčete - alžírský prezident umřel. A aby ta informace byla úplná - no, v Moskvě - dodal jsem podle pravdy, aniž jsem tím cokoliv sledoval. A tiše se trhalo dál. Až po několika měsících jsem se od svého třídního profesora dověděl, že musel tu moji informační vsuvku na poli u předsedy základní organizace usilovně, i když jenom neformálně žehlit. V té době jsem mohl mít dostudováno. K tomu stárnoucímu profesorovi z KS, už je po smrti, mám dodnes ambivalentní vztah. Na jedné straně byl ve své vášni pro alkohol zábavně směšný. Na druhé straně nezapomínal na ostražitost podmíněnou třídně a ideologicky. Konkrétně v tomto mém případě si do věci dosadil významy, které tam vůbec nebyly. Já jsem v té době o moskevských lékařích-vrazích z konce čtyřicátých let nic nevěděl, on určitě ano.

Jestli z tohoto vyprávění plyne nějaké ponaučení, pak to, že žádná doba, dle mého ani dnešní, není tak bezkonfliktní, jak vypadá. O většině konfliktů s možnými vážnými dopady se ani nedovíme, zvlášť ne, když je nám šestnáct, sedmnáct.

Autor: Pavel Kalabis | sobota 12.1.2019 11:48 | karma článku: 14.87 | přečteno: 383x

Další články blogera

Pavel Kalabis

Prezident Zeman není bez podpory

Ve svém jednání jde prezident Zeman až na hranu zákonnosti a právního státu. Spíš za ni. Jak tomu čelit zřejmě nevědí ani odpovědní politici. A nejen to, prezident jako zkušený politik si podporu najde. U populistů.

20.1.2019 v 19:08 | Karma článku: 21.50 | Přečteno: 809 | Diskuse

Pavel Kalabis

Nový politický subjekt přináší naději

Konečně se vyhládlá voličská obec dočkala. LIST Jaromíra Soukupa skýtá šanci na pozitivní posun v české politice. Nechci předložit šálek stokrát vyvařeného čaje, chci se pokusit o pohled na novou stranu jinou optikou než jiní zde.

17.1.2019 v 21:05 | Karma článku: 20.45 | Přečteno: 608 | Diskuse

Pavel Kalabis

Jsem Čech a Evropan

Téma Brexitu je v těchto dnech opět aktuální a tento stav neskončí dříve než koncem března. Pak bude možná rozhodnuto, možná na dlouhou dobu. Pro někoho je tento stav Evropy a potažmo EU příznivý a možná i radostný. Pro mě ne.

16.1.2019 v 20:19 | Karma článku: 21.52 | Přečteno: 615 | Diskuse

Pavel Kalabis

SPD s Hradem spojená

Odsouzení důchodce Baldy přimělo mnohé z nás popřemýšlet o jeho motivech. Šel jsem přímo ke zdroji, tedy na oficiální stránky SPD Tomia Okamury. Exkurz naplnil očekávání a nejen to, některá zjištění stojí za pozastavení.

15.1.2019 v 12:00 | Karma článku: 24.48 | Přečteno: 531 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

David Snítilý

Hokejový táta 2 - na počátku bylo YouTube.

Nebýt Majkyho tak ani nevím, že jeden z nejlepších gólmanů hokejové historie je jistý Míša Kaštánek.

22.1.2019 v 8:04 | Karma článku: 6.43 | Přečteno: 169 | Diskuse

Pavla Hermannová

Z deníku učitelky základní školy 4

Výlety a jiné školní akce v terénu bývají jedinečnou adrenalinovou bombou. Často se vám i roztočí hlava a někdy se zastaví až po příjezdu. Odjíždíme...

21.1.2019 v 21:10 | Karma článku: 31.83 | Přečteno: 1519 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Robert Bryndza: Do posledního dechu (recenze)

Profesní i osobní život Eriky Fosterové pokračují a v tomto díle (v pořadí již čtvrtém) v obou dochází k dramatickým změnám, které jsme ale všichni tak trochu čekali.

21.1.2019 v 19:06 | Karma článku: 5.02 | Přečteno: 196 | Diskuse

Šárka Medková

Malý autista, jeho rituály i nepředvídatelnost

Jo, už jsme si celkem zvykli. Už nám nepřijde divné, že v jedenáct večer skáče po sedačce a posteli a nemůže přestat. Sedačku měníme ob dva roky, déle nevydrží.

21.1.2019 v 17:22 | Karma článku: 28.81 | Přečteno: 1839 | Diskuse

Liběna Hachová

Čisté radosti mého života

Stejnojmennou knihu Jana Šmída jsem četla minimálně před čtvrtstoletím. Na obsah si vzpomenu velmi mlhavě, název mi utkvěl v paměti.

20.1.2019 v 22:04 | Karma článku: 14.04 | Přečteno: 276 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 17.23 Průměrná čtenost 653

Bývalý dlouholetý zaměstnanec jednoho státního podniku. Jsem absolventem vysokoškolského bakalářského programu v oboru žurnalistika, ale nikdy jsem v této oblasti nepracoval. Abych se vyhnul termínu "normální", tvrdím, že nejzajímavější je na mně to, že na mně celkem nic zajímavého není. Hlavně u mě absentuje tah na branku, negativní reakci u mě vyvolává zmínka o užitečné práci pro tým a jiné projevy manažerské kultury.

Najdete na iDNES.cz