Drsné probuzení - všechno je jinak

Každé ráno nabízí překrásnou a jedinečnou šanci. Využijte ji jako já, vystupte ze skořepiny demagogie, předsudků, lží a polopravd. Já ji využil a věřte - vyplatí se to.

Včera večer, spíš dnes brzo ráno, jsem ulehl s pevným přesvědčením o své osobní integritě. Hodinu po probuzení jsem otevřel tento blog a - bum! Všechno je jinak. Ve dvou článcích od dvou na sobě nezávislých a samostatně uvažujících autorů tohoto blogu jsem se dověděl skutečnosti takové povahy, že od té chvíle vnímám realitu jinak. Jsem jiný člověk.  Snaha vyjádřit oběma autorům (každému zvlášť) svůj obdiv za jejich závěry s politicko-filosofickým dopadem na moje já narazila na překážku v podobě nepovolené diskuze, zřejmě aby nedošlo k nějaké nežádoucí infiltraci. Činím tak tedy touto cestou.

O co šlo:

Dominantní tezí obsahu prvního rozboru je teze, že Rusové nelžou. Tak to jsem spadl ze židle. Moji prvotní  duchovní reakci, že to přece nemůže být pravda, vyvrátila sada pregnantně vystavěných argumentů. Vzdal jsem to a šel se oholit, abych do té pro mě nové reality zapadl, a na svět se dívám jinak. Teď už mě nemůže nic překvapit, pomyslel jsem si optimisticky.

A tu máš, čerte, kropáč! Nic nepomohla moje právě skončená duchovní rozcvička - utrpěl jsem další ránu. Předseda pirátů Ivan Bartoš má potetované ruce, znělo ono novum. S tím, že tento předseda politické pseudostrany má na hlavě (kde taky jinde) podezřele netypizovaný účes, jsem si už zvykl. Ne tedy úplně, protože prostě proto, že slušní normální lidé chtějí být ještě i sliční a něco takového si na hlavu prostě nenasadí. A můj duchovní pochod pokračoval. S hrůzou jsem si uvědomil, že před lety jsem zcela vážně zvažoval volbu Vladimíra France za prezidenta. A teď bychom měli pomalovaného prezidenta a navrch pomalovaného předsedu.

Vyšel jsem na dvorek rozdýchat to a do očí mě uhodil kbelík nevylité špinavé vody. I prorazil jsem krustu, zvedl jej nad hlavu a převrátil. Brr - a jsem jiný, nový, dá se říci.

Obracím se na všechny zatvrzelé mého bývalého typu (teď už jsem typ 2018): přijměte moji ruku a vyrazíme na novou cestu - bude líp.