Pohřeb amerického prezidenta v širších souvislostech

5. 12. 2018 13:23:28
Den smutku v USA je příležitostí k zamyšlení o politice a kultuře této země. Přestože je význam americké kultury pro nás v očích mnoha zpochybňován, je tato kultura stále inspirativní.

Dnešním tématem publicistiky v ČT 24 je pohřební den amerického prezidenta Busche. V den jeho úmrtí byl tento významný muž vzpomenut v několika článcích tohoto blogu. Je jisté, že prezident Busch zůstává zejména v dnešní době inspirujícím člověkem a že by si význam jeho prezidentování ve složité době zasloužil více pozornosti. Během retrospektivních záběrů z tohoto období mi došlo, že jeho zpodobení je pro mě tak trochu symbolem úřadu amerického prezidenta, současně mi hlavou prolétly tváře všech posledních prezidentů až po Kennedyho.

Všichni ti muži, samozřejmě ne stejnou měrou, jsou nebo byli předmětem sympatie mnoha lidí a stali se symbolem své země v očích mnoha Neameričanů, a to i ti prezidenti, kteří měli ve svém funkčním období vážný problém, a to dokonce do takové míry, že funkční období nedokončili. Napadají mě dva - Richard Nixon a Bill Clinton.

Richard Nixon nechal v sídle demokratů komplexu Watergate v roce 1972 nainstalovat odposlouchávací zařízení a v počátcích kauzy to popíral. O aféře, jejíž otevření dnes považujeme za počátky investigativní žurnalistiky, pojednává vynikající film Všichni prezidentovi muži. Svoji účast na neetických praktikách nakonec Nixon přiznal a okamžitě odstoupil.

Bill Clinton v počátcích aféry také popíral intimní styky (orální pracovna) se stážistkou Monikou Lewinskou, což vedlo až k procesu jeho odvolání v roce 1998. Postoupil akt ústavní žaloby a svoji pozici ustál. Nedůstojnost onoho vyšetřování dokládají jeho slzící oči na dokumentárních záběrech.

Oba dva případy mají něco společné. Oba dva prezidenti nečelili enormnímu tlaku proto, co původně provedli (z dnešního pohledu možná bagatelní činy), ale protože o tom lhali! Americký prezident lhát nesmí.

A nyní se přesuňme ve vnímání těchto případů někam na Východ od nás. Oba tyto případy by ve většině východních společenských systémů, které lze směle považovat za autoritářské, vůbec žádnými aférami nebo kauzami nebyly. V systémech, ve kterých je hranice mezi pravou a lží vymezena mocí autokrata, nějaký morální odsudek nehraje žádnou roli. V těchto systémech lhaní mocných prostě jejich moc neohrozí - samoděržaví na vlastní lež zkrátka nedojede.

Američtí prezidenti jsou vybaveni obrovskou mocí, formálně a nejspíš i fakticky. Ale mohou ji ztratit provedením banálního činu, pokud o něm zalžou. To pro mě činí přitažlivé jak ty prezidenty, tak společnost, která takový systém vybudovala. Šířeji vnímané euro-atlantické nebo euro-americké společenství je pro mě přitažlivé a chci být jeho součástí.

Autor: Pavel Kalabis | středa 5.12.2018 13:23 | karma článku: 14.85 | přečteno: 371x

Další články blogera

Pavel Kalabis

Před sto lety jsme dostali do vínku "nebát se a nekrást".

Společnost stojí na ideálech, na kterých vznikla. O myšlence TGM z titulku bych chtěl stručně pojednat. Stručně a obecně, případná aplikace do konkrétního společenského rámce, která se zjevně nabízí, je ponechána na čtenáři.

16.12.2018 v 9:49 | Karma článku: 12.64 | Přečteno: 203 | Diskuse

Pavel Kalabis

Statky jsou různé. Některé z nich jsou kulturní

Aktuální čas sám o sobě je výzvou ke vzájemné toleranci. Obracím se na čtenáře s důvěrou v to, že následující do tolerantního rámce patří. A případné zamyšlení o věcech obecnějších také. Uvedené není nové, ale ani nevýznamné.

15.12.2018 v 12:46 | Karma článku: 7.60 | Přečteno: 169 | Diskuse

Pavel Kalabis

Dobré rady

Ve vesmíru sem tam gravitace ukončí menšímu tělesu pohodu setrvačnosti, stejně jako nás vybudí různé impulzy. Život je dynamický a vyvíjí se. Přešlapovat na místě znamená nežít. Kdo chvíli stál...

14.12.2018 v 10:25 | Karma článku: 7.55 | Přečteno: 120 | Diskuse

Pavel Kalabis

Zdanění restitucí: už mám jasno

ČT24 je nástroj v rukou ďábla, dozvěděl jsem se. Údajně za své peníze u ní koupíme jen lži a manipulace. Ať je ČT jakákoliv, určitě je aktuální. Svoji "jednostrannost" prokázala včera v pořadu Interview. Stálo to za to.

14.12.2018 v 9:15 | Karma článku: 16.90 | Přečteno: 907 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Bartoň

Migrační pakt: Petříček po Babišově kritice bude proti

Ministr zahraničí Tomáš Petříček avizoval, že se Česko hodlá zdržet hlasování při jednání o tak zvaném migračním paktu. Rozhodne-li vláda, že má Česko hlasovat proti, bude Česko v OSN proti.

17.12.2018 v 14:05 | Karma článku: 38.53 | Přečteno: 1694 | Diskuse

Vladimír Zeman

Oprava D1 - stálý evergreen.

Co nesmyslů kolem opravy naší nejhezčí dálnice už vypadlo z našich politiků, kteří jsou silně pobízeni veřejnoprávními novináři a redaktory. Kdo, že to může za to, že se v zimě tráví na dálnici den a noc a zase den a... atd?

17.12.2018 v 10:24 | Karma článku: 18.77 | Přečteno: 510 | Diskuse

Ivan Bednář

Apoštolka změn

Apoštol je ten, koho Ježíš Kristus vyslal, aby hlásal evangelium. V užším slova smyslu se jím rozumí Dvanáct učedníků Ježíšových, které „ustanovil, aby byli s ním, aby je posílal kázat s mocí vyhánět zlé duchy.“

17.12.2018 v 9:34 | Karma článku: 7.15 | Přečteno: 96 | Diskuse

Jan Dvořák

Obmyšlený premiér před životním rozhodnutím

Unijní komisař pro rozpočet Oettinger, který trvá na tom, aby si Česko urychleně udělalo pořádek ohledně legality čerpání dotací Agrofertem, není až zas takový nelida, jak by se mohlo zdát.

17.12.2018 v 8:37 | Karma článku: 16.66 | Přečteno: 424 | Diskuse

Zdeněk Pazourek

Česká republika - Země pohádek

Píše se rok 2018 a Česko před pár měsíci pomohlo západním tajným službám otrávit bývalého agenta Skripala novičokem. Teroristé v Sýrii se stále bombardují chemickými zbraněmi a George Soros u nás financuje protivládní demonstrace.

17.12.2018 v 0:12 | Karma článku: 14.01 | Přečteno: 504 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 15.47 Průměrná čtenost 618

Bývalý dlouholetý zaměstnanec jednoho státního podniku. Jsem absolventem vysokoškolského bakalářského programu v oboru žurnalistika, ale nikdy jsem v této oblasti nepracoval. Abych se vyhnul termínu "normální", tvrdím, že nejzajímavější je na mně to, že na mně celkem nic zajímavého není. Hlavně u mě absentuje tah na branku, negativní reakci u mě vyvolává zmínka o užitečné práci pro tým a jiné projevy manažerské kultury.

Najdete na iDNES.cz