Relativizace - šlo by to i bez ní

4. 12. 2018 12:05:54
V uplynulých několika dnech jsem se ve dvou článcích (Fauly v argumentaci a Další fauly v argumentaci) zabýval problematikou korektní argumentace. Rád bych je doplnil ještě o jednu úvahu o metodě relativizace.

Z židovské mytologie a ze Starého zákona víme o Arše úmluvy, bájné truhle, která obsahovala mimo jiné desky s Desaterem přikázání a pak také NĚCO, co Židům ukazovalo cestu, pomáhalo jim překonávat překážky a překonávat odpor jiných kmenů. Konec této cesty znamenal počátek existence židovského státu, jehož kultura se stala jedním ze základů naší kultury židovsko-křesťanské. Tolik mytologie či historie a dál moje vlastní spekulace.
Co když ono zázračné NĚCO není žádná zázračná substance, ale jsou to právě desky s Desatarem a dokonce Desatero samotné, jeho text a jeho interpretace a aplikace. Co když Židé obdrželi od Stvořitele účinný morální systém, prostřednictvím jehož získali výhodu oproti ostatním kmenům a národům. Snad to byla ona jednoznačná a jednoduchá pravidla upravující vztahy uvnitř skupiny, jejichž dodržování posílilo skupinu celou a dopomohlo jí k historickému úspěchu. Dalším historickým vývojem, a to jež není spekulace, se Desatero stalo skrze křesťanství základem morálky značné části celého světa.
Na výklad desatera se necítím. Myslím že ho vnímáme každý po svém. Chtěl bych se zastavit u významu jednoho z nich, a sice toho prvního – v jednoho Boha věřiti budeš, které je jistě navýsost předmětem teologického výkladu. Já bych chtěl uplatnit laický přístup a pokusit se o důkaz jeho platnosti na obecném příkladu z historie. Víme, že cílem represe autoritářských a totalitních režimů byli věřící. Z nejrůznějších důvodů a jedním z nich je právě respektování prvního přikázání. Jestliže totiž člověk věří v jedno Boha, těžko může respektovat zbožštění jiné autority a právě tento respekt ony režimy celkem nepokrytě vyžadují. Možných důkazů je celá řada.
Zpět ke komunikaci. Zajímá mě jeden komunikační či argumentační trik a tím je relativizace. Jako bychom neměli žádný pevný bod, ke kterému bychom se mohli upínat a který by nám pomáhal hodnotit. Já myslím, že ho máme a že je jím právě aspekt morální. V jeho protikladu stojí úběžník druhý – aspekt pragmatický. Ten rozhodně nelze opomenout, ale ani přeceňovat. Je-li v přísném Kantově pojetí konání dobra podmíněno pragmaticky (ziskem, odměnou), pak je ono dobro anulováno, tedy o konání dobra se nejedná. Jistě jde o velmi přísné pojetí etiky, které lze v cynismu naší reality obtížně vyžadovat jako normu, to bychom asi byli naivní.
Je-li ale v komunikační praxi přípustná argumentace typu „On sice podvádí, ale lepšího nemáme“, nebo „On sice páchá trochu zlo, ale ten před ním ho páchal daleko víc“ , tak si to nemyslím. Za příznačné pro relativizaci považuji ono poměřování množství másla na hlavě, ono dobrý – dobřejší, zlý – zlejší - ještě zlejší. A když se relativizátor dostane do úzkých, uchýlí se k metodě neúměrného rozšiřování pozadí, kontextu, a v něm původní výrok nepatřičně utápí a rozmělňuje. Pak sice platí, že A=A, ale význam to má veškerý žádný.
Dle mého názoru bychom usilovat o rovnováhu morálky a pragmatismu a jasná tvrzení respektovat, nebo vyvrátit, je to předmět volby každého z nás.

Autor: Pavel Kalabis | úterý 4.12.2018 12:05 | karma článku: 7.09 | přečteno: 150x

Další články blogera

Pavel Kalabis

Před sto lety jsme dostali do vínku "nebát se a nekrást".

Společnost stojí na ideálech, na kterých vznikla. O myšlence TGM z titulku bych chtěl stručně pojednat. Stručně a obecně, případná aplikace do konkrétního společenského rámce, která se zjevně nabízí, je ponechána na čtenáři.

16.12.2018 v 9:49 | Karma článku: 12.64 | Přečteno: 203 | Diskuse

Pavel Kalabis

Statky jsou různé. Některé z nich jsou kulturní

Aktuální čas sám o sobě je výzvou ke vzájemné toleranci. Obracím se na čtenáře s důvěrou v to, že následující do tolerantního rámce patří. A případné zamyšlení o věcech obecnějších také. Uvedené není nové, ale ani nevýznamné.

15.12.2018 v 12:46 | Karma článku: 7.60 | Přečteno: 169 | Diskuse

Pavel Kalabis

Dobré rady

Ve vesmíru sem tam gravitace ukončí menšímu tělesu pohodu setrvačnosti, stejně jako nás vybudí různé impulzy. Život je dynamický a vyvíjí se. Přešlapovat na místě znamená nežít. Kdo chvíli stál...

14.12.2018 v 10:25 | Karma článku: 7.55 | Přečteno: 120 | Diskuse

Pavel Kalabis

Zdanění restitucí: už mám jasno

ČT24 je nástroj v rukou ďábla, dozvěděl jsem se. Údajně za své peníze u ní koupíme jen lži a manipulace. Ať je ČT jakákoliv, určitě je aktuální. Svoji "jednostrannost" prokázala včera v pořadu Interview. Stálo to za to.

14.12.2018 v 9:15 | Karma článku: 16.90 | Přečteno: 907 | Diskuse

Další články z rubriky Média

Jan Neuman

Jak mainstreamová média podléhají stejným dezinformacím jako amatéři aneb proč jim nevěřit

Již jsme slyšeli mnoho o filtrovaných bublinách na sociálních sítích, o místech, kde se setkávají lidé stejných názorů a kde se šíří dezinformace, omezuje se opoziční či jiný názor a kde se jinak spořádaní občané radikalizují.

17.12.2018 v 11:13 | Karma článku: 23.50 | Přečteno: 927 | Diskuse

Karel Trčálek

Nech už těch trapáren, Jardo S.! Otevřený dopis majiteli TV Blbandov

Každý, kdo jde do veřejného prostoru, musí počítat, že si z něho bude dělat někdo legraci, zkrátka a dobře, že se stane terčem satiry

14.12.2018 v 19:29 | Karma článku: 29.40 | Přečteno: 1415 | Diskuse

Libor Čermák

Co mi nejvíce vadí na objektivitě a vyváženosti českých médií?

Když se některá česká média pyšní, jak jsou zas jinými médii prohlašována za úžasně objektivní, musím se chtíc nechtíc zmínit o něčem, co mi v žádném případě ani vyvážené ani objektivní nepřijde.

14.12.2018 v 12:51 | Karma článku: 37.77 | Přečteno: 1006 |

Karel Trčálek

Proč chtějí lepší lidé, abychom jim dotovali jejich kaprice? Třeba Českou televizi

Prostě současná Česká televize je na úrovni biľakovské Československo televize, pouze slouží jiným mocipánům. Ale v principu se nezměnila

14.12.2018 v 10:28 | Karma článku: 25.11 | Přečteno: 1051 | Diskuse

Aleš Presler

Proč „lepší lidé“ chtějí, abychom dotovali jejich libůstky? Jako třeba Českou televizi?

Ve větším počtu se sejdou jen občas a za vyhovujícího počasí, nejraději na Václaváku. Tam za úderů bubnů skandují předříkávaná hesla, což připomíná totalitní První máj

14.12.2018 v 9:17 | Karma článku: 42.32 | Přečteno: 1790 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 15.47 Průměrná čtenost 618

Bývalý dlouholetý zaměstnanec jednoho státního podniku. Jsem absolventem vysokoškolského bakalářského programu v oboru žurnalistika, ale nikdy jsem v této oblasti nepracoval. Abych se vyhnul termínu "normální", tvrdím, že nejzajímavější je na mně to, že na mně celkem nic zajímavého není. Hlavně u mě absentuje tah na branku, negativní reakci u mě vyvolává zmínka o užitečné práci pro tým a jiné projevy manažerské kultury.

Najdete na iDNES.cz