Adventní tradice III

4. 12. 2018 6:58:07
„Trojka“ se vrací k osvědčené u útvaru, totiž k vyprávění. Příběh proběhl v čase na výsost vánočním, přesto k adventu patří, a to skrze očekávání něčeho pozitivního. A mimo to tento příběh taky plní funkci socio-kulturní sondy.

Kalabis k dispečerovi!“ ozvalo se od dozorčího stolku. Bylo 25. prosince 1984 po snídani a i jako vojína s několikaměsíční praxí mě čekaly dva dny tolerovaného zahánění nudy. A to byl důvod k ostražitosti, protože člověk nikdy nemohl odhadnout, o jakou jde míru závažnosti ve vztahu k tomu, čeho všeho se mohl dopustit.

„Co je?“ neformálně se hlásím u dispečera.

„Chceš jet do Hlučína?“

„Do Hlučína?“ odpověděl jsem otázkou, abych získal čas. Ta nabídka mi totiž vyrazila dech. Byl jsem v pozici půlročáka a toto by byl kšeft pro staré psy. Několikadenní jízda umožňovala vypadnout z kasáren, možnost zajít na pivo a v neposlední řadě získat finanční výhodu v podobě relut. Reluty byly takové vojenské diety - 33 Kčs na den. Byly to moje první vánoce na vojně a nedošlo mi, že pro staré psy to nebyla nabídka dost atraktivní, protože o svátcích preferovali právě válení se na kavalci. A ještě jeden faktor hrál roli, jsem Moravan a Hlučín je na Moravě. Tedy je ve Slezsku, ale jede se tam přes Moravu a to skýtalo teoretickou a vzácnou šanci stavit se doma. Na Moravu se totiž moc nejezdilo, protože tam bylo málo vojska. Od Východu jsme útok Západu tenkrát tak nějak nečekali.

"Jedu, kdy mám přistavit?"

"Za hodinu."

Hodina nebyla mnoho času. Nachystat se, nechat si vystavit, jízdní rozkaz, nastartovat a zkontrolovat auto. Z Tábora, kde jsem sloužil, do Hlučína v terénním osobním vozidle UAZ 469 B a v zimě to byla štreka. Všechno jsem zvládl, čekal v autoparku a po obvyklém signálu "Kalabis přistavit, Kalabis přistavit!" jsem naložil velitele vozu. Byl jím podplukovník přes padesát a překvapivě nevykazoval znaky pro důstojníky ČSLA obvyklé. Z našeho následujícího vzájemného hovoru jsem pochopil proč. Byl to vysoko postavený činovník veterinární zprávy, čili původním vzděláním veterinář, který jel na vánoční kontrolu vojska se zvířátky do Hlučína. Dodnes nevím o jaká zvířátka šlo. Dále z hovoru vyplynulo, že jsme vlastně rodáci. On byl od Boskovic, což je moravské město vzdálené do 30 km od mé rodné vísky. U Devíti křížů jsem začal pociťovat mrákoty - usínal jsem a asi to na mě bylo vidět. Příčinou byl monotónní zvuk motoru mého obrněnce, který ale jinak byl účinnou zbraní při obraně výdobytků.

"Zajeď si domů na kafe, ať se něco nestane," probralo mě z mrákot. To byl impulz a nečekaný benefit a za hodinu jsem parkoval u našeho. Bylo už šero a dědina byla vylidněná, v uniformě a v mém vozidle mě nikdo z obce neviděl a trochu mi to bylo líto. Tenkrát se to tak bralo, že poflakovat se s vojenskou technikou po rodné vísce byla elegantní frajeřina. Ale za to doma mně nečekali, protože jsem odsud odjel na podzim z dovolenky. A protože se u nás doma běžně nezamykalo, v ten moment jsem otevřel dveře do kuchyně a díval se jak všem spadla brada. Ono je to trochu jiné když přijedete očekávaně ve vycházkové uniformě než když vpálíte do kuchyně v pracovním, tedy s opaskem a v kanadách. Pro tatu to byl evidentně šok, se kterým se ale bleskově vyrovnal. Tak jsem mu ještě ukázal stroj. Jako nevoják byl rád.

Průběh návštěvy popisovat nebudu. Byl nezajímavě tradiční. Pozdě večer jsme vyrazili na Hlučín. A zde bych použil osvědčenou metodu vložky do vyprávění, tentokrát geografickou. Má význam pro zúčastněné. Moje znalosti z místopisu byly tenkrát žalostně slabé, v povědomí jsem měl chabou představu o poloze vojenského prostoru Libavá severovýchodně od Olomouce. No za Olomoucí jsem dostal pokyn: "Před Potštátem doprava!", tak jsem před Potštátem odbočil doprava a potom tma, tma a tma a vjeli jsme do Poruby. Z toho jsem byl vedle, jak je Ostrava blízko, zejména při využití nestandardní trasy. Cesta přes prostor byla po většinu času zejména civilistům zapovězena, protože v prostoru byla dočasně dislokována vojska bratrské země.

V malé hlučínské posádce, kam jsme přibyli před půlnocí, vládl klid a mír. To není fráze ani ironie, tu atmosféru malých odloučených kasáren jsem viděl poprvé, pak do konce vojny ještě několikrát. Asi jak tam měli někde ta zvířata, tak na vojnu zapomněli. A plukovník tam byl jako doma. Uvyklý na denodenní buzeraci, připadal jsem si tam nepatřičně.

Zpáteční cesta druhého dne uběhla bez kolize, plukovník se ještě zastavil recipročně u příbuzných v nějaké chatě na Boskovicku a odpoledne jsem se vracel do kasáren na rotu. Balík výslužky v mé ruce vyprovokoval spolubojovníky k uznalému pomrkávání, že jsem jako byl doma, že to jako vyšlo. To jsme si tenkrát vzájemně přáli a také vzájemně záviděli.

Je to dlouhé a neodpovídá to tematicky titulku? Máte pravdu. Spíš je to o tom, že nejhorší se může změnit v nejlepší. To je malý zázrak. A odpusťte ten polopatismus, jinak to neumím.

Autor: Pavel Kalabis | úterý 4.12.2018 6:58 | karma článku: 8.32 | přečteno: 127x

Další články blogera

Pavel Kalabis

Před sto lety jsme dostali do vínku "nebát se a nekrást".

Společnost stojí na ideálech, na kterých vznikla. O myšlence TGM z titulku bych chtěl stručně pojednat. Stručně a obecně, případná aplikace do konkrétního společenského rámce, která se zjevně nabízí, je ponechána na čtenáři.

16.12.2018 v 9:49 | Karma článku: 12.64 | Přečteno: 203 | Diskuse

Pavel Kalabis

Statky jsou různé. Některé z nich jsou kulturní

Aktuální čas sám o sobě je výzvou ke vzájemné toleranci. Obracím se na čtenáře s důvěrou v to, že následující do tolerantního rámce patří. A případné zamyšlení o věcech obecnějších také. Uvedené není nové, ale ani nevýznamné.

15.12.2018 v 12:46 | Karma článku: 7.60 | Přečteno: 169 | Diskuse

Pavel Kalabis

Dobré rady

Ve vesmíru sem tam gravitace ukončí menšímu tělesu pohodu setrvačnosti, stejně jako nás vybudí různé impulzy. Život je dynamický a vyvíjí se. Přešlapovat na místě znamená nežít. Kdo chvíli stál...

14.12.2018 v 10:25 | Karma článku: 7.55 | Přečteno: 120 | Diskuse

Pavel Kalabis

Zdanění restitucí: už mám jasno

ČT24 je nástroj v rukou ďábla, dozvěděl jsem se. Údajně za své peníze u ní koupíme jen lži a manipulace. Ať je ČT jakákoliv, určitě je aktuální. Svoji "jednostrannost" prokázala včera v pořadu Interview. Stálo to za to.

14.12.2018 v 9:15 | Karma článku: 16.90 | Přečteno: 907 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

David Snítilý

Requiem pro nemilovanou

Pro rodiče je nejhorší když přežijí své děti. Pro některé děti je, ale mnohem horší žít se svými rodiči.

17.12.2018 v 13:18 | Karma článku: 5.79 | Přečteno: 320 | Diskuse

Stanislav Salvet

Hledání nadpozemské inteligence

Odpověď na životní výzvy: Je třeba k nim přistupovat opatrně a uvážlivě. Rozjíždět se pomalu a s rozvahou. Nepřepálit start, ať zbude hodně sil do cílové rovinky.

17.12.2018 v 13:04 | Karma článku: 6.17 | Přečteno: 142 | Diskuse

Jan Sviták

Hmatatelný důkaz existence Ježíška

Krátká povídka napsaná pro jedno adventní autorské čtení. Takže kakao uvařit, povídku přečíst, třeba v sobě ukrývá trochu svátečního světla.

17.12.2018 v 7:29 | Karma článku: 7.39 | Přečteno: 142 | Diskuse

Pavel Hewlit

Ženský orgasmus (literární pojetí)

Pohled na sex je stále zvláštní, a co je ještě zvláštnější, jeho základní formy jsou stále jako by tabuizované - na rozdíl od jeho tvrdších forem v pornografii. A přitom ty základy jsou tajemné. Tak krásně tajemné.

16.12.2018 v 15:17 | Karma článku: 12.92 | Přečteno: 917 | Diskuse

Iva Doudová

Návštěva až z Prahy / Jak to chodí u Pěnkavů

Že k Pěnkavům přijede návštěva, se postupně od Máni Pěnkavové dovídali všichni sousedé, kolegyně z práce i docela neznámí lidé ve frontě v mlékárně.

16.12.2018 v 13:43 | Karma článku: 6.30 | Přečteno: 304 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 15.47 Průměrná čtenost 618

Bývalý dlouholetý zaměstnanec jednoho státního podniku. Jsem absolventem vysokoškolského bakalářského programu v oboru žurnalistika, ale nikdy jsem v této oblasti nepracoval. Abych se vyhnul termínu "normální", tvrdím, že nejzajímavější je na mně to, že na mně celkem nic zajímavého není. Hlavně u mě absentuje tah na branku, negativní reakci u mě vyvolává zmínka o užitečné práci pro tým a jiné projevy manažerské kultury.

Najdete na iDNES.cz