Adventní tradice II

1. 12. 2018 8:16:54
V „jedničce“ šlo o nostalgické vyprávění, „dvojka“ spíše než nostalgicky narativní bude nostalgicky jiná, čtenář lačný mravního ponaučení však o své nepřijde.

Míjím-li adventní náměstí či procházím-li přímo skrze ně, moje kroky nezpomalují. Vzduch je zde plný atmosféry, pachů a vůní. Prostor je vyplněn stánky, pultíky, zbožím, tlumenými světly a lidmi. Mnoha lidmi. Popíjejí punč a pokoušejí se radovat. Tu radost, i když jí nerozumím, jim nekazím a jdu si dál. V době, která mě formovala, jsme punč znali jedině tak z filmu a podvečerní náměstí plná lidu a komerčního prostředí si nepamatuji.

Advent rozhodně nebyl termín neznámý. Přesně ho znali praktikující věřící, my věřící „vlažně“ jsme ho vnímali skrze bronzovou, stříbrnou a zlatou neděli. Věděli jsme, že ve městech, ve kterých jsme ale nebydleli, bude všude otevřeno. Jako dítě, vybavuji si, mi čas vánoční splýval s obdobím od Mikuláše až do Nového roku. Vzduch voněl kouřem z komínů a z udíren, sáňkovalo se po uježděném sněhu sem tam posypaném popelem a vonící větve jehličnanů, když nic jiného, plnily funkci rohoží na pucování bot. Mikuláš i Ježíšek byli svatí a čerti se ze vsi přestěhovali do televize. Už tam pro ně bylo místo, protože okolo Mikuláše končil třináctý měsíc v roce, totiž Měsíc československo – sovětského přátelství, takže odtud konečně vypadl zajíc, co nechtěl počkat na vlka.

Advent ve věku jinošství už nebyl ve znamení oné dětské dychtivosti a na naše volnočasové aktivity měl nepatrný vliv. Jako v průběhu celého roku jsme využívali bohatého kulturního života naší střediskové obce a v jednom ze dvou místních restaurantů jsme pili pivo a hráli kulečník. Nebo karty, ty jsem ale nepreferoval, nebavily mě a proto jsem je také moc neuměl. A u hry se hovor točil kolem karet. Nemluvily se řeči. Bavilo mě mluvit řeči.

Svátky nesvátky, v našem restaurantu se scházela pestrá společnost. Multikulturní a genderově vyvážená. Ženský element zastupovala paní hospodská, několik hostů, kteří u nás na konci světa našli v době prezenční služby svoje lásky, pak bylo slovenské národnosti. Pestrá byla věková skladba. Od nás, kteří jsme předstírali osmnáct, až po nestory, od kterých bylo možno se leccos zajímavého dovědět, o to jsme tenkrát ve své hlouposti ani tak nestáli. Projevy rozdělené společnosti, tenkrát neznámého fenoménu, byly nepatrné. Pokud jsme tam zaznamenali přítomnost nějakého pomocníka či milicionáře, zklidnili jsme se dávali na sebe vzájemně pozor.

Dopad adventu na spontaneitu zábavy byl takto minimální. Ve věčně zapnuté televizi buď zpíval Karel Gott, nebo běžel Ein Kessel Buntes. Nebo běžel Ein Kessel Buntes a v něm zpíval Karel Gott. Adventní koncerty se nevysílaly, Marta Kubišová tenkrát nesměla a postižení stejně žádní nebyli. Jeden projev předvánoční atmosféry přece jenom zřejmý byl, a to v nápojové skladbě. Vtom čase i zarytí konzumenti bílé kořalky, nejčastěji Prostějovské režné, preferovali rum. Takže nikoliv rum či cokoliv jiného v něčem, tedy punč nejrůznějších názvů a typů. Rum, rum a pivo, rumová nálada, rumová srdečnost ve sdíleném osudu.

Co je na tom adventního. Upřímně - nevím. Někde v tom ale cítím pokoj a klid.

Autor: Pavel Kalabis | sobota 1.12.2018 8:16 | karma článku: 6.61 | přečteno: 137x

Další články blogera

Pavel Kalabis

Před sto lety jsme dostali do vínku "nebát se a nekrást".

Společnost stojí na ideálech, na kterých vznikla. O myšlence TGM z titulku bych chtěl stručně pojednat. Stručně a obecně, případná aplikace do konkrétního společenského rámce, která se zjevně nabízí, je ponechána na čtenáři.

16.12.2018 v 9:49 | Karma článku: 12.64 | Přečteno: 203 | Diskuse

Pavel Kalabis

Statky jsou různé. Některé z nich jsou kulturní

Aktuální čas sám o sobě je výzvou ke vzájemné toleranci. Obracím se na čtenáře s důvěrou v to, že následující do tolerantního rámce patří. A případné zamyšlení o věcech obecnějších také. Uvedené není nové, ale ani nevýznamné.

15.12.2018 v 12:46 | Karma článku: 7.60 | Přečteno: 169 | Diskuse

Pavel Kalabis

Dobré rady

Ve vesmíru sem tam gravitace ukončí menšímu tělesu pohodu setrvačnosti, stejně jako nás vybudí různé impulzy. Život je dynamický a vyvíjí se. Přešlapovat na místě znamená nežít. Kdo chvíli stál...

14.12.2018 v 10:25 | Karma článku: 7.55 | Přečteno: 120 | Diskuse

Pavel Kalabis

Zdanění restitucí: už mám jasno

ČT24 je nástroj v rukou ďábla, dozvěděl jsem se. Údajně za své peníze u ní koupíme jen lži a manipulace. Ať je ČT jakákoliv, určitě je aktuální. Svoji "jednostrannost" prokázala včera v pořadu Interview. Stálo to za to.

14.12.2018 v 9:15 | Karma článku: 16.90 | Přečteno: 907 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

David Snítilý

Requiem pro nemilovanou

Pro rodiče je nejhorší když přežijí své děti. Pro některé děti je, ale mnohem horší žít se svými rodiči.

17.12.2018 v 13:18 | Karma článku: 5.90 | Přečteno: 372 | Diskuse

Stanislav Salvet

Hledání nadpozemské inteligence

Odpověď na životní výzvy: Je třeba k nim přistupovat opatrně a uvážlivě. Rozjíždět se pomalu a s rozvahou. Nepřepálit start, ať zbude hodně sil do cílové rovinky.

17.12.2018 v 13:04 | Karma článku: 6.23 | Přečteno: 159 | Diskuse

Jan Sviták

Hmatatelný důkaz existence Ježíška

Krátká povídka napsaná pro jedno adventní autorské čtení. Takže kakao uvařit, povídku přečíst, třeba v sobě ukrývá trochu svátečního světla.

17.12.2018 v 7:29 | Karma článku: 7.76 | Přečteno: 144 | Diskuse

Pavel Hewlit

Ženský orgasmus (literární pojetí)

Pohled na sex je stále zvláštní, a co je ještě zvláštnější, jeho základní formy jsou stále jako by tabuizované - na rozdíl od jeho tvrdších forem v pornografii. A přitom ty základy jsou tajemné. Tak krásně tajemné.

16.12.2018 v 15:17 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 920 | Diskuse

Iva Doudová

Návštěva až z Prahy / Jak to chodí u Pěnkavů

Že k Pěnkavům přijede návštěva, se postupně od Máni Pěnkavové dovídali všichni sousedé, kolegyně z práce i docela neznámí lidé ve frontě v mlékárně.

16.12.2018 v 13:43 | Karma článku: 6.31 | Přečteno: 308 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 15.47 Průměrná čtenost 618

Bývalý dlouholetý zaměstnanec jednoho státního podniku. Jsem absolventem vysokoškolského bakalářského programu v oboru žurnalistika, ale nikdy jsem v této oblasti nepracoval. Abych se vyhnul termínu "normální", tvrdím, že nejzajímavější je na mně to, že na mně celkem nic zajímavého není. Hlavně u mě absentuje tah na branku, negativní reakci u mě vyvolává zmínka o užitečné práci pro tým a jiné projevy manažerské kultury.

Najdete na iDNES.cz